For TerEZka
TenTo PříBěH Je z JEDnOHo BLoGu HRoZně Mě DoStaL A BohužEL Se NIkDY nEDoZvíME CO SE STalo X(
Kam se poděly ty časy, kdy jsme si hrávaly ve Zlíně za sídlištěm? Stačila minuta s Tebou, a čas byl nekonečně krásný. Moje teta z nás někdy až nemohla, jak jsme byli divoký a kde se dalo, tam jsme něco vyvedliJ . Nikdy nezapomenu, jak jsme třeba házeli ze 4. patra vodní balónky,nebo kdysi zkoušeli vařit a div že nevyhořel byt. Jsou to sice jen obyčejné zážitky, které zažil kde kdo, ale já je zažila s Tebou, Terezko…!
Rostly jsme, byla jsi mou druhou mámou. Ledaco jsi mě učila, radila mi … Za to ti jsem moc vděčná, i když ti za to už nikdy nebudu moct poděkovat.
Pamatuji si na poslední den, poslední hodiny, poslední minutu, co jsem s Tebou prožila. Nikdy bych si nemyslela, že je to den poslední. Seděli jsme tak s ostatníma venku za sídlištěm a hlídali mou malou neteř …a těšili se na prázdniny. Měli to být nejlepší prázdniny v našem životě. Už nebudou. Budeš mi tam chybět TY!!! Už tehdy jsi mi říkala, že bys raději žila můj život, i když i mě osud připravil nejednoduché životní situace. Nevěděla jsem, že jsi na tom AŽ TAK špatně. Vím, život je s*ině, ale na každou s*ini se najde řezník. Nikdy to nemuselo dopadnout takhle. Když jsi se se mnou loučila, řekla jsi mi : ,,Leni, já jsem tak ráda, že Tebe a Kubíka mám. Vy dva jste nejlepší lidi, který sem v tomto životě potkala!“ .Jen jsem se pousmála a objala ji, vždyť tohle já svým kamarádům říkám často. Ale tohle byla POSLEDNÍ věta, co jsi mi řekla, poslední minuta, co jsi se mnou byla.
Až přišlo osudné pondělí. Už jsem usínala, bylo jedenáct v noci, když mi přišla SMSka od Kubíka. Ta SMSka, těch pár slov mi doslova zamíchaly životem. ,,Leni, je mi to líto. Terezka umřela=( .“ A svět se najednou zastavil. Vůbec nic jsem nechápala, myslela jsem si, že je to jen sen a já se z něj brzo probudím. Ale skutečnost byla jiná. Pravdivá. Bolestivá. Bohužel. Stále jsem nechápala význam slova „umřela“. Proč jsi nám to udělala? Když jsem další den dojela do Zlína, na „tvoje“ nádraží, stále mi nic nedocházelo. Až došel Kuba, objal mě a povídal : „ Tady skončila!“. Kuba se rozbrečel, připadám si teď jako debil, ale mě stále nic nedocházelo. Dívala jsem se na něj, jak se mu z očí valí slzy jako hrachy, a dolů, kde skončil Tvůj život.
Stále si kladu otázku, proč jsi to udělala? Proč vůbec TY? Vždyť jsi věděla, že na mě a na Kubu a určitě i na ostatní, se můžeš vždycky spolehnout. Vždycky jsi se na nás krásně usmívala, i když ti osud házel „hnusný“ klacky pod nohy, nikdy jsi je moc neřešila…A my mohli být klidní. A teď jsou z toho výčitky svědomí. Ano, byli jsme klidní … a ty jsi teď mrtvá.
Už ti nikdy nebudu moct za všechno poděkovat. Už nikdy neuvidím tvůj krásný úsměv. Už nikdy si nebudu moct poslechnout tvé rady. Už nikdy to nebudou nejkrásnější prázdniny v životě. Už tě nikdy neuvidím. Už nikdy…
Ale NIKDY nevyhasne má vzpomínka na Tebe. Za všechno ti i tak děkuji. Teď už vím, že si mám vážit každé chvíle s milovnou osobou, protože nikdy nevím, která chvíle je ta poslední. Měla, mám a budu tě mít strašně moc ráda, Terezko …
:(
(:(, 30. 3. 2013 17:09)